Bylo, nebylo… tak začíná pohádka.
Byla, nebyla škola… tak začal náš první školní rok.
V září jsme se slavnostně přivítali a každý den jsme se na sebe těšili. Dopolední chvilky nad učivem vystřídaly tvořivé činnosti a různé aktivity. Sváděli jsme souboj s velkou aktovkou a s přípravou hromádek na vyučování. Potrápilo nás i hledání čipu, bačkůrek či cviček. Když malý človíček ještě neumí číst, je pro něho snadné si do své aktovky uklidit sousedův sešit. Takové všelijaké nástrahy na nás čekaly. Zdálo se to být v říjnu na dobré cestě, ale přišly první překážky – desinfekce, roušky, organizované přesuny. Zvládali to dobře nejen prvňáčci, ale i ostatní školáci si zaslouží velkou pochvalu.
Od 14. října jsme se začali vídat na společných on-line hodinách, protože se škola zavřela. První hodiny byly takové pokusné. Jak zapnout vše tak, abychom se tam všichni viděli, zároveň se nerušili a přitom zvládli práci jako ve škole? Pro prvňáčky nešťastná situace. Uměli jsme tenkrát pouze tři písmenka a počítání do 4, vzpomínáte? Těžko si takový školák přečte zadání úkolu, či napíše odpověď paní učitelce přes počítač. Prostě to ještě neumíme a pomoc ze strany rodičů nebo prarodičů byla zoufale nutná.
Zvládli jsme pokračovat ve výuce písmen i počtů. Povídali jsme si o přírodě, hráli jsme hry, tvořili výrobky jako na pracovních činnostech, malovali, dokonce jsme psali dopis Ježíškovi či vytvářeli pokus s fixou. Věřili byste tomu, že jsme psali i diktát na mazací tabulku a četli na známky na kameru? I to jsme podnikli. A jak to bylo se zakázaným tělocvikem? No, všelijak. I s tímto problémem jsme si poradili. Prvňáčci vyrazili s rodiči na procházku podle mapy (dle všech pravidel nařízených naší vládou). Cestou plnili úkoly z matematiky, češtiny, prvouky i dopravní výchovy. Na konci cesty na nás čekala odměna.
Utekl měsíc a 18. 11. jsme se zase potkali pod střechou školy. Pod rouškami byly vidět usmívající se tváře dětí, které zasedly zpět do lavic. Sice musíme mít zakryté obličeje celý den, neustále myslet na mytí rukou, nemíchat se, jsme ale rádi, že se vidíme a můžeme se učit společně.
V 1. B jsme oslavili návrat košíkem sladkostí a svatomartinskými rohlíčky. Třída tam na nás čekala přesně tak, jak jsme ji opustili. Paní učitelky malých školáků, ty se těšily možná více než děti.
Poděkování patří všem rodičům za velké úsilí a snahu při vzdělávání dětí distančně. Nesnadná situace nastala v rodinách s více dětmi školou povinnými. Distanční výuka je na rozdíl od jarní vlny povinná. Potřebnou techniku zapůjčila škola, ale přimět děti k domácí výuce, to museli zvládnout rodiče sami.
Těšíme se na lepší časy a na starší kamarády, bez nich je ta škola tak nějak tichá až smutná.
Za prvňáčky Ivana Poprachová
