Předvánoční exkurze do Vídně

prosince 18, 2015

Na středu 9. prosince byla pro všechny šesťáky naplánována exkurze do Vídně. Jelikož se však někteří kvůli obavám z teroristických útoků z této exkurze (nejednou) odhlásili, byl seznam dětí doplněn o několik jmen ze sedmých tříd.  Místy tento seznam připomínal spíše seznam hříšníků, ale paní učitelky s panem učitelem se nenechali zastrašit a na exkurzi se moc těšili.

Ti nejstatečnější z nás se tedy společně ve středu brzy ráno vydali vstříc zážitkům do nedalekého Rakouska. Cestovali jsme luxusním autobusem první třídy s wifi, ale hlavně s velmi tolerantním řidičem a příjemnou paní průvodkyní. Nebýt této kombinace, někteří z nás by byli za přílišnou hlučnost vysazeni již v Mikulově. Po cestě jsme měli možnost projevit své znalosti a odpovídat paní průvodkyni na otázky ohledně Rakouska. Na některé z našich nápaditých odpovědí asi jen tak nezapomene. Dozvěděla se třeba, že Solná komora je název koncentračního tábora, známou rakouskou cukrovinkou je Schnitzel a prezidentem Rakouska je zřejmě nějaký Führer nebo by to mohl být Putin. Paní průvodkyně usoudila, že bude lepší, když už se na nic nebude ptát, a zásobovala nás již radši sama různými informacemi a zajímavostmi o Rakousku. Dozvěděli jsme se třeba, že originální Mozartovy koule jsou k sehnání pouze v Salzburgu a prodávají se v modrostříbrných obalech, zato ostatní koule v obalech červených jsou jen napodobeniny.  Obdrželi jsme od ní také mapku Vídně a několik německých slovíček, někteří z nás si tak celou cestu pilně trénovali „Ich bin verloren.“  pro případ, že by je snad paní učitelky někde nedopatřením zapomněly. Jelikož nás po cestě bohužel zastihla kolona, krátili jsme si čas sledováním filmu Anděl Páně, čímž jsme se naladili na vánoční atmosféru. Zanedlouho už jsme se z okýnek autobusu mohli kochat Vídní.

Nejprve nás čekala krátká prohlídka města. Vžili jsme se do role všudypřítomných Japonců a pobíhali jsme za paní průvodkyní s červeným praporkem, která nám podala pěkný výklad k několika vídeňským památkám. Fotili jsme jako o život, své uplatnění našly i selfie-tyče. Navštívili jsme moc pěkný kostel sv. Štěpána, ve kterém jsme mohli zapálit svíčky, a někteří z nás projevili svého ušlechtilého ducha a přispěli nějakými těmi centy lidem žebrajícím před kostelem.

Následovaly hodinové nákupy na vánočních trzích na náměstí Marie Terezie. Tam na nás z několika stánků dýchla vánoční atmosféra v podobě různých dárečků, ozdob a sladkostí. Zodpovědně jsme zde utratili téměř veškeré své kapesné a ověšeni několika taštičkami jsme přispěli k navýšení vídeňské ekonomiky. Nejvíc eur samozřejmě padlo na nejrůznější sladkosti od jablek v karamelu přes vafle až po trdelníky. Na zahřátí si spousta z nás dala nealko punč a na památku nám zbyly pěkné hrnečky.

Velmi příjemně strávená byla i následující hodina, kdy jsme měli hodinový rozchod na prohlídku Přírodovědného muzea. K vidění tu byly nejrůznější expozice s kameny, kostrami, pralidmi a mamuty, vesmírnými objekty apod. Prostě škála exponátů byla velmi pestrá a každý si zde přišel na své. Někteří byli muzeem natolik zaujati, že zcela zapomněli přijít na smluvený sraz včas.

Naším posledním cílem bylo akvárium zvané Haus des Meeres, do kterého jsme šli asi (pro některé nekonečných) 15 minut pěšky pěkně vyzdobenými vídeňskými uličkami. Budova akvária nám nabídla ve svých deseti patrech také výbornou podívanou. Hned na úvod jsme mohli vidět krmení žraloků a kupodivu v plném počtu jsme pak zdolávali zbylých devět pater. Kromě rybiček zde byli k vidění třeba i krokodýli, opičky a různí ptáci, kteří mezi námi volně poletovali. Ze střechy byl pak krásný výhled do okolí. Ačkoli velká část z nás byla tímto akváriem fascinována, někteří z nás se rozhodli vozit se výtahem nahoru dolů a kromě suvenýrů si tak z Vídně přivézt i poznámky za nekázeň.

Poté už nás čekala jen cesta zpět k autobusu. A učitele čekalo dalších třicet „Ne!“ na otázku, zda zajdeme do Mekáče.  Po cestě se téměř všichni vrhli na paní rozdávající oranžové reklamní tašky, a tak máme krásné dárky pro maminky, které budou při nákupech dělat reklamu rakouské bance Ing. DiBa.

V ulicích jsme předvedli i své nově nabyté znalosti němčiny a několika kolemjdoucím jsme popřáli dobrou noc. Z autobusu jsme pak již za tmy mohli sledovat krásně osvícený největší vídeňský vánoční trh. Zdálo se, že většina z nás hned usne vyčerpáním, opak byl však pravdou. Celou cestu se autobusem řinul bujarý smích a řev reagující na puštěný film Prázdniny mistra Beana. My jsme se naštěstí na rozdíl od něj neztratili ani po nás nepátrala policie. I když před Mikulovem nás ještě čekala celní kontrola, kterou jsme prošli bez problémů, neboť jsme nikoho nepašovali. Na závěr jsme si k velké radosti pana řidiče zazpívali Cestu. Zatleskali jsme jemu i paní průvodkyni za moc pěkný výlet. A oni nám také poděkovali. I když jsme podle nich byli extrémně živá skupina, tak nás velmi diplomaticky nenazvali hlučnými a otravnými, ale temperamentními a zvídavými.

Paní učitelky s panem učitelem si oddychli, že se nikomu nic nestalo, a všichni jsme se ve zdraví a bez problémů vrátili domů, až na tu jednu ulomenou lištičku v tom přepychovém autobuse.

A pak už jsme před osmou večer nasedali do aut k našim rodičům, kterým také mnohdy spadl kámen ze srdce, že už jsme doma. Někteří z nás stáli před školou celí mokří hodně dlouho, neboť měli ze všeho toho focení vybité mobilky, a kdyby paní učitelka nezavolala rodičům, tak tam v tom dešti stojíme dodnes.

Veronika Gajdošová, Veronika Šťastná, Petr Řiháček

Přidat komentář
Zprávičky ze školy a školičky v PasohlávkáchTěšíme se na Vánoce

Přidejte Váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Rychlý kontakt

e-mail ředitelna: reditelna@zspohorelice.cz

tel. ředitel: +420 519 424 564

družina: +420 519 424 263

jídelna: +420 519 424 262

Objevte možnosti, které naše škola nabízí Vašim dětem

Zobrazit kroužky a projekty