Minulý týden v pátek 19. 5. třídy 5. A a 6. B odjely společně v rámci vlastivědných a dějepisných hodin do Mikulčic, kde se nachází jedno z nejstarších slovanských hradišť. O tom, že chození po památkách a poznávání historie nemusí být úplná nuda, jsme se přesvědčili na vlastní kůži.
V Mikulčicích na nás čekal perfektně připravený program, který ani na chvíli nenudil. Začali jsme velice akčně, a to přímo střelbou z luku. Dívky a chlapci si vyzkoušeli, zda by si ve středověku uměli ulovit nějaké zvíře, popř. ubránit se proti nepříteli. Vzhledem k úspěšnosti zásahů mnozí z nás zjistili (včetně paní učitelek), že bychom pravděpodobně umřeli hlady J.
Velmi zajímavá byla demonstrace života starých Slovanů historické skupiny Styrke, která rozložila svůj velkomoravský tábor přímo uprostřed rozkvetlých luk. Děti zaujala nejen přehlídka oděvů, šperků, způsobu bydlení starých Slovanů, příprava typického slovanského jídla, ale především ukázka bojového umění, zbraní a brnění. Všechno jsme si mohli vyzkoušet a osahat.
Ze všeho nejvíce byla úspěšná beseda s archeologem, který dětem velmi poutavým způsobem přiblížil svoji práci, ukázal jim spoustu rozličných nálezů starých i několik stovek let. Dokonce si sami na archeology zahráli, když měli pomocí lopatek a štětečků odkrýt historické předměty, které byly schované ve vyznačené oblasti.
Samotná stálá expozice pozůstatků kostelů, otevřených hrobů, výstava šperků, mincí, ostruh a jiných předmětů, byla velmi působivá. Zvláště pak žákům krásně doplnila vědomosti nabytých při hodinách dějepisu a vlastivědy.
Výlet jsme zakončili dobrodružným výstupem na 30metrovou vyhlídkovou věž, jejíž železná konstrukce se ve větru lehce chvěla, což zvlášť nám děvčatům nebylo úplně příjemné. Nicméně pohled do malebného slováckého okolí, který se nám nahoře naskytl, jistě za trochu strachu stál.
Páťáci si ke všemu stihli zahrát zábavnou hru drveník, jejíž variantu měli hrávat už Vikingové. Hra spočívá ve shazování dřevěných špalíků svého soupeře pomocí polena.
Den V Mikulčicích se všem moc líbil, dobrou atmosféru a náladu navíc podpořilo krásné počasí. Myslím, že při pohledu na zdejší krajinu nikdo nepochybuje o důvodech, proč právě zde vzniklo jedno z největších hradišť. Vše dohromady, tedy propojení přírody, kultury a historie, zde perfektně funguje.
