Možná znáte slavnou sbírku Nezvalových básní Abeceda. Jedná se o hravá čtyřverší, která jsou inspirována tvary písmen abecedy a doplněná o různé asociace.
Žáci z 9. A se pokusili o tvorbu krátkých básní v duchu avantgardní umělecké skupiny Devětsil. Nebáli se rýmů, volných veršů, metafor, personifikací ani jiných básnických prostředků. Svými výslednými pracemi mě velmi mile překvapili a jen mě utvrdili v tom, že v mnohých z nich se skrývá více, než by se na první pohled mohlo zdát.
Některé vybrané ukázky si můžete přečíst. Jsem zvědavá, zda písmena ukrytá ve verších poznáte.
Naše deváťáky čeká brzy přijímací řízení na vybrané střední školy. Touto cestou bych jim chtěl popřát hodně štěstí a síly, věřím, že se nenechají současnou situací zastavit a udělají vše pro dosažení svých vysněných cílů. Dle mého mají někteří slušně nakročeno.
Mgr. Tamara Novosáková
S
je jako silnice, valící se z kopce.
Za kopcem se ozývá syčení hada,
který se zde skrývá.
Dlouhá cesta mi ještě zbývá.
Ale za kopci se už pomalu stmívá.
(Jaroslav Koudela)
O
Na okrasu, či pro krásu
nikdy však nepostojí
kutálí se, válí sudy
nikdo se ho nebojí
spojí-li se, je mu osm
vleže se nedopočítám
všem emocím slouží slušně
do kola ho přivítám.
(Tereza Beděrová)
C
Měsíční svit slabším se zdá,
důvod je zřejmý.
Sklony k couvání luna právě má,
mě však živí myšlenka na všechny,
kterým se právě něco zdá.
(Lucie Valentová)
B
Béčko to jsou moje brýle,
okuláry tety Emílie.
V Anglii má Tomy glasses,
a Jean nosí lunettes.
(Radim Slaný)
S
Sýkorka na smrčku seděla,
seděla a spílala.
Snad sem sýkorák sedne si,
a na sekundu schrupne si.
Sama už smutkem strádám,
své stavení ze stébel skládám.
Sýkorák na smrk sedl si,
sýkorku samota už neděsí.
(Lukáš Valíček)
